Test pařížského salátu

Studentský život je těžký. Člověk má tolik možností, tolik plánů, spoustu snů, ale většinou prázdnou peněženku a žalostně málo volného času, protože prostě pořád má něco na práci. Z tohoto důvodu je stravovací režim každého takovéhoto studenta velice rozverným, nepravidelným a nutričně místy velmi chudým počinem. Student většinou hledá jídlo, které se dá koupit levně, jehož následná příprava zabere minimum času a jeho konzumace se dá rozložit do několika bloků aniž by “kvalita” poklesla. Vzhledem k tomu, že jako každý jiný i student myslí na svoje zdraví, je zavhodno když se ve, říkejme tomu strava, vyskytne nějaká ta zeleň. Je jen málo jídel které splňují ideál studentské stravy, ale králem všech všech pokrmů a královnou pochoutek je nevyvratitelně pařížský salát. Cena kolem deseti korun za 100g, uvaří ho vám už paní v lahůdkách, dá vám ho do krabičky, takže si můžete deset deka nechat na večer k filmu, krabičku můžete vytáhnout kdekoliv, na přednášce, v šalině, v parku a když na to příjde, můžete pařížák futrovat třeba i na záchodkách v klubu, fantazii se meze nekladou, ostatně každý je jenom takové prase jakým se sám udělá. Jelikož se pařížák v naši studentské stravě vyskytuje často, rozhodli jsme provést malý test toho, který obchodní řetězec má ten nejlepší.

Nakoupili jsme v pěti řetězcích v Brně, z čehož čtyři jsou republikoví giganti a pátý večerka vedle v baráku. Test proběhl nezávisle pod dohledem státního hraboše Ludvíka von Ludvoviče, také známého jako náš křeček Ludva. Degustovalo se “na slepo”, tedy ne že bysme do sebe ládovali pařížák se zavázanýma očima, ale nevěděli jsme až do konce, který pařížák je který, aby nás neovlivňovaly naše náklonnosti (hlavně negativní) k určitým řetězcům. Degustace se účastili 4 lidé a 8 rohlíků. Pojďme si nyní krátce představit malými medailonky naše degustátory.

Fu-Ňu – věk 21, výška něco pod metr a půl, lehká jako pírko, ale trpí úzkostlivou představou že je tlustá, proto od každého měla jen co by se na špičku špendlíku vlezlo. Odbornice na východní kulturu a kuchyni s půlroční praxí, jediná žena v našem degustačním týmu

Toník – zdatný, životem ošlehaný Hornobečvan, co ví jak chutná správný život i správný pařížák. Jeho specializace je výchova, vzdělávání a péče o mládež, do které jistě patří i stravovací návyky, takže má k tématu více než dost co řící

David – jedením tráví většinu svého času, i když na to vůbec, ale vůbec nevypadá, v kuchyni je pánem a z velmi strohého, místy až ubohého obsahu ledničky dokáže vytvořit kulinářskou serenádu, ve které souzní chutě a barvy, tvořící dokonalé pochutiny, při nichž váš žaludek prožije nejeden gastronomický orgasmus

Bemby – samozvaný mistr polévek, jelikož nic jiného a pořádného se mu nikdy vařit nechce, z téhož důvodu se většinou živí vejci, které konzumuje na 1000 a 1 způsob, v kuchyni většinou sklízí posměch, jelikož kvůli své nedočkavosti a hladu po jídle startuje hned jak může a vždy se u toho spálí

A nyní již pojďmě k jednotlivým kouskům v testu, začneme od největšího loosera a postupně se propracujeme k vítězi. Hodnocení vzniklo jako průměr známek, který každý jednotlivému pařížáku přidělil, známkovalo se od 1 do 4. U každého kousku bude i hodnocení prodavačky, to se všask do celkového hodnocení nepromítlo.

5. místo – Interspar – Vaňkovka

Cena: 8,90 Kč / 100 g

Při stání ve dlouhé frontě prvně obsluhovala postarší paní, která měla očividně už vydávání salámů plné kecky a tak úsměvem zrovna nezářila. Mě naštestí obsloužila mladá usměvavá slečna, co zrovna dobalila balkánský a vrhla se na pomoc své kolegyni. Takže obsluha za 1.

Samotný salát byl pěkný kentus. kusy junioru a hrášku plavaly v hektolitru čehosi bílého, co jsme zhodnotili spíš jako nějakou mrdku než majonézu. Salát neměl žádnou chuť, při jeho polykání se nám kvůli předchozímu přirovnání majonézy k mrdce dělalo šoufl. Nedosolený, hnusný, fekalní… Všemi jednohlasně zvolená sračka roku.

4. místo – Albert – Grohova

Cena: 8,90 Kč / 100g

Obsluhující slečna vypadala jako brigádnice, americký úsměv na mě nevytasila, ale zachovala si neutrálně kladnou tvář, takže vše v pořádku, abychom nebyli až moc hodní, tak má za 2.

Salát chutnal jak kdyby ho ředili nálevem s kyselých okurek. Při každém soustu se nám huba křivila do všech stran. Chuť byla tak výrazná, že bylo nutné ředit salát v puse rohlíkem a vodou, aby vám z toho náhodou neodešly chuťové buňky. Fuňu o něm prohlásil a, že je nějaký slanší, ať už to znamená cokoliv, určitě to není pochvala.

3. místo – Billa – Kounicova

Cena: 7,90 ve slevě, jinak 11,90 Kč / 100 g

Obsluhující paní velká jako dvě, příjmená asi jako šmirglem přes řiť, co jí na očích vidíte, že by vám nejradši řekla, ať si ten salát skočíte nabrat sami, že jí jste úplně volní a vlastně ji pěkně štvete, má za 5 baba hnusná nepříjemná.

Požitek z konzumace byl velmi zajímavý, jelikož všichni hned poznamenali, že chutná po rybách. Fakt způsobený možná tím, že mi tam paní jako bonus přihodila zbytek nějakého jiného salátu, co ji zůstal na lžičce ovšem přetrvával i po jeho odstranění. Jinak chuť byla jemnější než u ostatních, ale celkově stejně taková nijaká.

2. místo – Tesco – Vaňkovka

Cena: 8,40 ve slevě, jinak 12,90 Kč / 100 g

Obsluhující paní v letech, ale veselá a milá, bohužel ji otravoval svýma kecama otravoval nějaký pán, co stál za mnou v řadě a tak neproběhl žádný oční kontakt, ale jen zevrubná konverzace Prosím – Deset deka pařížáku – Tady, prosím. Takže není moc co hodnotit, ale řekněme, že má za 2.

Salát byl poživatelný, s velkými a dlouhými kousky junioru, které sice dělaly některým potíže při nabírání a následném transportu do ústní dutiny, přičemž některé kousky navštívily i místa jako náš stůl nebo kalhoty degustátorů, ale zase přidávaly na plnosti chuti a v salátu převažoval obsah nad máčkou, ať už je to majonéza nebo nějaká její sestřenice. Chuť byla dost slaná, každopádně Toník prohlásil, že takhle má chutnat Paříž. Takže pro něj k večeři jedině kroasán, Eiffelovka a deset deka z Tesca. Fuňu se zdálo, že okurka má nějaký divný okraj, do detailů ani bližších laboratorních testů jsme se nepouštěli, takže to ponecháme jako čistě kritické subjektivní hodnocení. Vzhledem k tomu, že všechny saláty níže umístěné, byly vždy odsouzeny jako poživatelné, ale hnusné, můžeme u tohoto prvně říct, že nebyl hnusný, což ale ještě pořád neznamená, že byl dobrý…

1. místo - Bacom večerka – Mezírka

Cena: něco kolem 11 Kč / 100 g

Hned na úvod je nutno říct, že tenhle exemplář je trochu načítovaný (pro nepočítačníky podvod), vzhledem k tomu, že večerka už byla při návratu domů zavřená, tak jsme pařížák nekoupili, ale jeho hodnocení vytvořili na dvouletých zkušenostech, které s tímto salátem z naší večerky máme. Obsluhujou zde tři různé paní, které jsou vždycky milé a od pidi pultíku vás vždy obslouží ochotně a s úsměvem, i když budete chtít slona. Netušíme jak ho dělají nebo z kama ho berou, ale pařížák z večerky je prostě k sežrání, úžasný, skvělý a úžasný, pro popis je nutné sahat k nejsuperlativnějším superlativům, prostě kdo nezkusil, jako by nežil. jediný problém je, že pokud chcete pochoutku do krabičky, tak si připlatíte dvě nebo tři kačky, můžete ovšem zvolit variantu pařížák na papír, která je grátis a já osobně ji považuju za pekelně cool, sice trochu retro, ale ten pocit, že vám patří svět, když vytáhnete z báglu, k úžasu všech přítomných, salát zabalený do papíru, je prostě jedinečný a velice uspokojující.

Shrnutí

Po odborné debatě a po vylízání poslední krabičky se salátem jsme dospěli k tomuto závěru: Všechny pařížáky až na ten z večerky jsou hnusné. Jo, fajn, dají se jíst, když je hlad je hlad a člověk to do sebe prostě naláduje a finito, žádné velké sraní, ale určitě se v pátek doma mamce nebudete chlubit, jaký jste to neměli v úterý skvělý pařížák z Albíka/Billy/Špáru/Tesca k snídani/večeři nebo nedejbože k obědu. Mezi fekály byl jediným hnusem salát z Tesca, který byl jenom ne extra dobrý. Každý salát chutnal úplně jinak a myslíme si, že kdybychom šli saláty koupit zítra, tak budou zas chutnat úplně jinak, ale život by byl asi jinak nuda, kdyby to tak nebylo a taky na rovinu si řekněme, co tak asi můžeme chtít od jídla, kterého 100 gramů stojí 8 korun. Zakončil bych to přáním vám dobré chutě, až zas nebudete stíhat snídat a tak jenom skočíte do Albíka pro pařížák, že to pak do sebe nafutrujete na přednášce, protože to bude stejně to jediné rozumné, co se dá na přednášce dělat. Paříži zdar!