Tere Eesti!

Drazí přátelé, rodino a zbytku světa, je mi ctí vám představit opět po čase jeden z mých cestovatelských příspěvků. Pokud to někteří z vás ještě nepostřehli, vypařil jsem se na semestr z rodné hroudy kousek víc na sever, přesněji do estonského hlavního města Tallinnu, stát se taky hrdým erasmákem. Nasnadě je zřejmě otázka proč jsem si vybral zrovna takovou díru jako jako je Tallinn, odpověď je prostá, je to proto, že jsem tady navrchu Evropy ještě nebyl a hlavně je to odtud co by šutrem dohodil do Helsinek, Stokholmu, Petrohradu, Rigy nebo Vilniusu a hlavně samotné Estonsko je prý moc pěkné. Tak doufám, že mě to tady nezklame a co můžu po týdnu pobytu říct, jsem zatím spokojen i když jsem se z Tallinnu nikam nehl.

Má cesta započala 24. ledna léta páně 2014. Doma jsem až na jedu zkoušku všechno zdárně ve škole ukončil a tak nic nebránilo mému vzletu do světa. Na internetu se mi podařilo chytit nějakou šílenou akci polských aerolinek (dík Jančo!) a koupil jsem zpáteční letenku z Katowic do Tallinnu za 1800Kč, s tím, že bohužel zpáteční let musel být v rozmezí 25.1. a 3.2., který jsem ale logicky nevyužil. Aspoň mě ale hřeje představa, že se letištěm konečně jednou rozléhalo i mé jméno, když oznamovali, ať se okamžitě dostavím k bráně B5. Do Katowic jsem se dostal z Ostravy busem za 480Kč, takže cesta mě komplet nepřišla vůbec draho.

Několik dní před odletem mě kontaktovala moje tutorka Trinn, o které jsem si nejdřív dle jména myslel, že je to kluk, ale trocha stalkování na Facebooku odhalila pravý opak. Estonci mají vůbec ujeté jména, ale o tom až jindy. Dostal jsem od ní spoustu informací a tipů a měl jsem teda představu co mě čeká a klid v duši, že hned na letišti nebudu ztracen v zemi, kde nápisy a zvuky vycházející lidem z úst nedávají nejmenší smysl, protože mi bylo slíbeno, že na mě bude čekat s velkou cedulí v příletové hale. Čekal jsem teda ceduli větší než nakonec byla, ale na místní poměry dejme tomu. Shodou okolností na letišti byla taky její kamarádka, která taky dělala tutora Čechovi, který přiletěl tím samým letadlem a jak se později ukázalo měl bydlet na té samé koleji jako já. No nakonec to skončilo tak, že spolu dokonce bydlíme na pokoji. Už v letadle jsem měl obavy, že po té chabé české zimě budu hned první den mrznout, zvlášť protože jsem celou noc nespal a byl z cesty rozbitý jak cikánské hračky. Ale ten den svítilo sluníčko a bylo celkem teplo, popravdě naše tutorky vypadaly že mrznou mnohem víc než my, každopádně krutá estonská zima na nás dolehla hned další dny.

Jsem ubytovaný na ubytovně, kde v nejvrchnějším patře bydlí samí erasmáci a pod náma nějaký estonský pracující lid. Je to docela fajn bydlení, ale je to docela z ruky od centra města, detailnější info přinesu opět někdy příště. Každopádně máme takový dvojpokoj kde na jednom pokoji jsem já s Pepou a vedle je jeden maďároš Lászlo a portugalec Mário. Dohromady sdílíme malou kuchyňku, hajzlík a sprchu. Všichni spolubydlící jsou v pohodě týpci, takže bydlení bude snad v pohodě. Lászlo vypadá jako takový kompletní flegmouš a Mário je typický portugalský gigolo.

Jak už jsem zmínil, první den to vypadalo, že snést místní teploty nebude takový problém, ovšem hned druhý den se krásná slunečná zima proměnila v kulervoucí mrazy. Teplota se držela stabilně někde kolem -18 a když zafoukal vítr, tak šlo docela do tuhého. Místní MHD jezdí zhruba v intervalech 15 minut a pokud vám frkne bus před nosem, tak víceméně nemáte šanci těch 15 minut na zastávce vydržet, jelikož je zde velká pravděpodobnost, že by vám umrzla nějaká část vašeho těla, snopel tady všem teče proudem a i místní borci dle vzhledu evokující, že zažili pochod přes Sibiř vypadají, že je jim zima. Včera se naštěstí konečně oteplilo a bylo asi jenom -9, jako bonus ale začalo sněžit. Na příští týden ale hlásí teploty kolem 0, takže snad už bude dobře. Zpočátku mě ta zima docela dráždila, ale už jsem si tak nějak asi zvykl a jediný efekt, který jsem zpozoroval že má zima na mé tělo je, že mi z té kosy pomaleji rostou vousy. Budu na to ale muset ještě provést nějakou vědeckou studii abych to empiricky doložil.

Tento týden se událo spoustu akcí a byl jsem taky poprvé ve škole. Nějaký kompletní souhrn poskytnu až se mi bude zas chtít psát. Prozatimní postřehy jsou ale takové, že Tallin je moc pěkné město. Estonci jsou sice takoví zatrpklí a odstředění lidé, ale aspoň z nich většina umí anglicky nebo rusky, takže když něco potřebujete, dorozumíte se. Taky musím uznat, že místní chromozom X je velmi silý a v plné síle se nadmíru příjemně projevuje na místním obyvatelstvu. Jiná s dorozuměním je to v bohužel třeba v obchodě, kde se marně snažíte přijít na to, která cenovka patří ke kterému zboží. Pozdravit, poděkovat a říct, že nemám klubovou kartu jsem se jakž takž už naučil, ale říct si o dvacet deka salámu, na to ještě koule nemám. Trochu překvapený jsem byl z toho, že spousta jídla je dovezená z Polska nebo Ruska, že nejlevnější tuňák má českou nálepku a z toho, že půlka regálu s pivama jsou české piva. Malá slzička mi pak stále pokaždé ukápne, když vidím ceny piva, v hospodě ho pod dvě éčka nekoupíte a v obchodě je to nějakých 90 centů, což sice není žádná hrůza, ale moje stipendium má jen tři cifry a žádná není větší než 3.

Poslední poznámka na konec by asi byla jen ta, že je tady docela dost Čechů, vlastně si začínám myslet, že na světě není místo, kde byste nepotkali Čecha, což mě dost fascinuje.

To tak asi na úvod vše. Na detaily se těště v dalším pokračování…