Amerika '13 plavba po Karibiku – loď

Vyvrcholením mého letošního léta byla plavba po Karibiku, vlasně největší důvod proč jsem do států jel znova. Plavbu jsme si naplánovali s mou spolunámořnicí Jančou už někdy na jaře a po několika měsících koumání jak je to s vízama a kam můžem a kam nemůžem, kde nás zabijou, unesou nebo tak něco jsme vybrali plavbu, která vypadala celkově v cajku a taky byla za rozumnou cenu nějakých 10 000Kč, což za 7 dnů dovolené není vůbec špatné, zvlášť pak až dočtete tento příspěvek. Plavba se ubírala z Port Canaveral na Bahamy, Puerto Rico, Panenské ostrovy a Grand Turk. Prvně jsme mysleli, že za tu cenu budeme spát někde vedle uhlí na spodku lodi a dostaneme jídlo jednou denně co zbyde od večeře těch milionářů co bydlí 14 pater nad náma. Ano, čtete opravdu dobře 14 pater. Takže tedy pěkně od začátku. Naše loď byla velká jako kráva, jelo na ni 3500 turistů, které obsluhovalo 1500 zaměstnanců. Celkem měla 14 pater, na kterých kromě kajut bylo venkovní kino, 2 bazény, tobogány, mini golf, basketbalové hřiště, 6 vířivek, lázně, 2 restaurace, několik klubů a barů, divadlo, kasíno, několik společenských místností pro děti a mladistvé, obchůdky, herna a na spoustu věcí jsem určitě jěště zapoměl. Mé nejoblíbenější patro byla desítka a.k.a. “žrací patro” na palubě jsme totiž zjistili, že máme jídlo all-inclusive a taky že jídlo je tam pořád. Snídaně a obědy byly organizovány formou švédských jídelen, to je jako švédský stůl, akorát velký jako jídelna, takových tam bylo asi 5 a v každém se výběr trošku lišil – karibská, francouzská, americká, anglická, italská a jiné kuchyně jsou takovou malou špetkou z čeho bylo možné vybírat a člověk toho mohl zbagrovat kolik chtěl. Večeře pak probíhaly v krásné restauraci, kde si člověk málem potřeboval přizvat pana Špačka, aby se nějak neztrapnil a tady jste si mohli dát večeři složenou z předkrmu, hlavního chodu a dezertu. Po první večeři jsme přišli na to, že si můžem dát předkrmů a dezertů asi kolik chcem, tak jsme si vždycky dávali od obojeho dva i když jsme pak byli narvaní k puknutí, ale když je to zadarmo, nesežer to všecko že. Největším luxusem pak bylo samotné menu, svíčková sice žádná ale za to jako předkrm žabí stehýnka, pečení šneci, sushi nebo ústřice, hlavní chod macaté stejky, humr, losos a jiné lahůdky a jako dezert věci s prapodivnými francouzskými názvy, které chutnaly opravdu výsostně. No to prostě chceš v hubě… Mimo tyhle pravidelné stravovací seance pak k dispozici byly i jiné žrací stanice, které se otvíraly různě během dne, našim velice oblíbeným bylo Good foods, kde bylo spustu melounů, na kterých si to ujížděla hlavně Janča a pak taky prošuto a uzený losos, na kterém sem frčel já, občas jsem si připadal hloupě, když jsme zdržoval frontu, protože všechno tam bylo nakrájené na malé kousíčky a já si toho nakládal půl kila, ale nenechám to tam přece ležet, aby to pak dali rybám. Třešničkou na doru v stravování pak byl popkorn v kině zdarma, který tam jel jak na běžícím pásu, jelikož na palubě většinou foukalo a tak se každému hned všude rozsypal a musel pro nový, to by kluci ještě mohli trochu vykoumat.

Protože jsme tímto měli náklady na stravování přesně 0 dolarů, rozhodli jsme se nešteřit na drincích. Na palubu si člověk nic svojeho vzít nesmí, až na jednu flašu vína/sektu na osobu, kterou jsme samozřejmě měli, takže první den ani na drincích peněženka neskuhrala, ale my se naopak těšili “sklence” vína, kterou jsme pili na obrovské houpací matraci na samém vršku lodi pod karibskýma hvězdama, kolem půlnoci, v 30 stupních, pak jsme šupli do vířivky a nechali se vybublat až do samého konce provozu, kdy nás vyhnal jakýsi šéf bazénů a my se ubrali do postele. Další dny nás ovšem nabídka barů nenechala klidnými a vyzkoušeli jsme postupně několik drinků, nepamatuju si název ani jednoho, ale všechny byly úplně bomba a na ameriku a loď docela za lidovku, tedy něco kolem 10 amerických kaček. Člověk by neřekl, ale když si v takovém hicu dáte pár drinků, jste unavení z výletu, tak jste docela rychle na plech, tudíž po většinu času jsme nedělali nic jiného než seděli u přeplněného bazénu s odporně slanou vodou ze všeho potu a opalovacího krému co tam zůstal z lidí a spokojeně usrkovali nějakého barevného nápoje no a pak šli spát. Vzhledem k tomu, že Jančina neoblíbenější část lodi byl pultík s dezerty, často to musela jít vyležet, protože testovala víceméně vždy všechny a to dá jaksepatří i takovému jedlíkovi zabrat. Náš lodní život by se tedy dal shrnout jako jezení, pití u bazénu a spaní s občasnými přestávkami na výlety na ostrovech.

Když jsme u spaní, tak jsme sice opravdu spali v nejnižším aptře, ale ubytování to bylo luxusní. Krsný pokoj s takovou lodní dvoupatrovkou, vlastní záchod a sprcha, lednička, telka se satelitem, skříňky a dokonce evropskou zásuvkou. Největší zlo bylo, že pokoj neměl okna, takže jak jste jednou spali, probudit se byl výkon hodný hrdiny. Specifikem našeho pokoje bylo, že jsme tam měli vždycky bordel, ovšem pokojová služba byla tak vymakaná, že pokaždé když jsme odešli a pak se vrátili, pokoj byl uklizený a navíc vždycky před večeří, nám tam ještě nechali na polštáři malé čokynky, no prostě boží. Ještě větší respekt si pak u nás kluci z Filipín nebo z kama byli udělali při výměně ručníků, na naší lodi totiž nedávali trapné čisté ručníky, ale čisté ručníky složené tak, že vypadaly jako zvířátka, takže občas jsme měli opičku, lachtana a nebo pejska, prostě servis pár ekseláns. V ledničce byl dokonce minibat, ze kterého jsem si poslední nco vzal Bacardi se Spritem a nikdo si toho nevšiml, takže jupí, měl jsem drink zadarmo.

Posádka lodi byla vůbec taky zajímavá, byli tady zaměstnaní Filipínci, Indové, Maďaři, Slováci, Rumuni, Bulhaři, Chorvati, Pšonci, prý aji občas Češi a jiné světové naplaveniny a úplně minimum Amričanů. Ti tady měli jenom hlavní role, jako třeba manažer lodi James, který byl na sto pro teplouš. Nic proti teploušům, pro každého teplouše tepláky, ale tyvole jak tenhle tančil a mluvil a vůbec, prostě žádný normální homosexuál, ale buzna to byla. Kapitán byl zas Ital, tak jsme doufali, že si nebude někde šnupat herák a nezaparkuje to někde na pobřeží jako to mají ve zvyku s velkýma loděma, ale nakonec jsme vždy dopluli kam jsme měli a skoro to ani nehoupalo, takže bravo.

Jelikož mi přišlo blbé pořád jenom jíst, pít a spát, řekl jsem si, že půjdu prozkoumat pořádně loď a zkusím nějakou místní zábavu, protože v srdci gambler, který nikdy nehrál nic víc než pokr o dvacku ve volné hodině ještě na gymplu, vzal jsem pár papírků a šel je provětrat na blackjack do casína. Byl jsem tam asi dvě hoďky a střídavě vyhrával a prohrával, až jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl posledních 6 dolarů, přičmž to byl přesně minimální vklad pro jednu hru. V tu chvíli si přisedl ke stolu týpek, který na stůl položil žetony v hodnotě kolem asi půl milionu a začál hrát po stovkách dolarů. Když viděl že mám posledních 6 klacků, tak mi řekl, že aby byla sranda, tak mám zkusit jednu hru hrát jenom s tím co dostanu od dealera a nic nepřibírat, že když prohraju, tak mi těch 6 doláčů dá, tak jsem teda nebral, prohrál a týpek mi je fakt dal. Stál jsem tam pak ještě pár minut, za které projel asi 10 mých celoletních výplat a pak jsem s pocitem, že je to pěkný pičus, páč to mohl dát radši mě, odešel spát s pocitem, ež na světě jsou divní lidi, co jim nevadí prohrát prachy hodnoty auta za jednu hodinu.

Turisti na lodi byli vůbec trochu zvláštní, z většiny Američani, věkový průměr 50-70, takže my s Jančou jsme to silně tahali dolů. Pár dalších mladých hejsků jak my tam bylo, ale žádná sláva. Mě celou dobu trápila záhada šikovné slečny, vidíval jsem totiž jednu asi Španělku vždycky v bílých plavkách a na druhé straně lodi jsem ji pak zas potkal v černých a takhle třeba měnila plavky po 10 minutách. Až na konci se ve mě probudilo šerlokovské já a zjistil jsem, že jsou to dvě ségry, teda zjistil, potkal jsem je obě spolu, ale pár ncoí jsem kvůli tomu fakt nespal. Potkali jsme tam ještě bandu 3 Čechů, kteří tam byli úplně omylem, ale to je zas jiná story a jinak jsme moc s ostatníma neiteragovali. Já jsem akorát interagoval s nějakou mexickou rodinkou s počtem rodiny 4 uřvaní bratři + 4 uřvané manželky + asi tisíc jejich dětí, kteří se všude pořád srali a byli po celé lodi a furt cosi kérovali a nedali pokoj. Jednou jsem se s nimi dostal do přímého střetu při souboji o stůl a musel jsem jim rázně říct un, dos, tres, aby z tama vypálili, protože u jídla si na mě žádný mexikánec hubu otvírat prostě nebude.

Shrnuto podtrženo, protože už teď je to zas vole Bambušku na román cos napsal, loď byla bombastická a lepší dovolenou jsem v životě nezažil a myslím, že svému jménu Carnival Dream dostála z milion dvě stě padesát tisíc procent. Takže jestli se potřebujete zbavit těžce vydělaných dolarů, jeďte na plavbu. Co všechno ostatní jsme si prožili a navštívili, přinesu zase příště ve svazku číslo 2.