American hate & love podruhé

Po minulém příspěvku plném sprostých uráživých homofóbních a nacionálně laděných nadávek, úblitků z nekřesťanské americké kultury a několika technickým poznámkám k bystrým mozkům západu, které u mnohých vyvolaly takovou vlnu nevole, která došla až tak daleko, že se má vlastní babička na dálku přes moderní telekomunikační rozhraní ozvala s tím, že bych se měl krotit dnes přicházím s příspěvkem plným lásky, životního naplnění, emocionálních gejzírů radosti, všech barev duhy, sluníčka a tak. Prostě a jasně se dnes vyjádřím k tomu, co mě na Americe tak baví a těší, že se tu tahám už několikáté léto… Je nutno dodat, že i když jsem už všelikde byl, tak můj pohled je docela razantně omezený tím, že z 12 týdnů zde strávených pobývám 10 v králíkárně zvané kemp pro děti, zavřený uprostřed pensylvánské divočiny, kde dávají dobrou noc medvědi a pozdravem při vstupu na cizí pozemek je výstřel z brokovnice, takže se dle toho nějak zařiďte a usaďte.

Práce v kuchyni

Na jednu stranu děsná pakárna, kdy vám pod rukama projdou tatrovky okurek a rajčat, osmažíte hamburgrů, že byste mohli v mekáči dělat manažera a uklidíte ze země tolik bordelu, že se vám boří vaše dětské sny o tom úžasném povolání jménem popelář, na druhou stranu jste pořád obklopeni jídlem a tak papáte a papáte a papáte, dáte si Endiaron a zase papáte. Zelenina, ovoce, maso, rybičky, těstoviny, 24/7 je prostě co do pusy a tak si vaše huba příjde jako v nebíčku.

Jazykové schopnosti

Jak říkává děda, “synku, aby sas něčemu přiučil, musíš si to pořádně zažiť”, takže ze všech slovníků a naučných knih si můžete udělat fatru s vašim nejneoblíbeněnším učitelem cizího jazyka uprostřed, protože ve společnosti Rusů, Poláků, Maďarů, Slováků, Mexičanů či jiných latinských přičmudláků pochytíte tolik užitečných frází pro život, co by do vás ani Komenský nenasoukal. Je teda fakt, že se zlepšením gramatických dovedností v angličtině tady moc nepochodíte, bo si každý plácá jak se to doma (ne)naučil, což ale vyvažují znalosti nabyté z jazyků ostatních. Jsem patřičně hrdý na to, že až někdy zaspím ve vlaku do Brna a dojedu až do Budapeště, budu moct první pěknou holku pozvat na večeři a skleničku nečeho dobrého a prvního neslušného člověka zas do krajin nejtemnějších. národ psychicky labilních konzumentů – Američani prostě rádi nakupujou a chtějí každou blbost a chtějí ji co nejlevněji, takže se každý předhání s lepší cenou, což vede k tomu, že tu koupíte všechno za kačku. Dobře ne úplně za kačku, ale pro vaši peněženku to bude rozdíl jedné až dvou váhových kategorií. Další věc je, že tady seženete všechno, šroubek na motorku z Argentiny, toaletní papír s obrázkami vaší oblíbené televizní hvězdy, vodku s příchutí šlehačky… A aby toho nebylo málo, všechno dostanete hned pod hubu za poštovné kolem 4 místních zlatek, pokud jste člověk aktivní, který dokonce sedne do auta aby si něco koupil, můžete využít četných drive-thru ať už fast foodu, banky nebo lékárny…

Že je to země velká jak sviňa

Hory? Pláž? Skály? Jezera? Mrakodrapy? Kasína? Indiáni? Všechno tu je. Člověk si řekne, že je z něj skoro malý Marco Polo, když procestuje celou Evropu, načež ale zjistí, že tenhle státeček je vetší než ta část Evropy která se dá považovat za civilizovanou, tedy na východě končící někde v půlce Slovenska a je mnohem rozmanitější co se týče přírody, zvířátek a vůbec tak všeho. Od Sibiře po Copacabanu, od tučnáků po papouška čtyřnahlavě barevného a co je na tom bomba, ujedete tady 1000 kiláků a pořád na vás mluví stejně, ujedete 3000 kiláků a furt na vás mluví stejně, ujede trochu víc… no a už jste v moři.

Že vám něco z toho co si vyděláte třeba i zbyde

První rok stojí v tomhle pogramu co se týče platu za prd, od druhého už to ujde, takže za práci dostenete docela slušně zaplaceno a i když procestujete kus světa, tak můžete dát ještě pořád doma nažrat vašemu prasátku co si to hoví někde v poličce

Život alá Big Brother

Nikdy jsem nechápal, co babičku tak bere na telenovelách, když je sledovala od rána do večera, když mě jako malého hlídala, nejlépe pak ještě mexické nebo alespoň slovensky dabované, protože Markíza byla v souboji stanic o nejpitomnější telenovelu vždy o krok napřed před Primou. Až tady jsem pochopil, jaká je to sranda pozorovat bandu vesměs mladých lidí zavřených spolu v jednom kempu na věčnost věků a každý den se tešit z nějakých nových příběhů, pomluv, výmyslů, poslouchat jak si lidi vzájemně nadávají z ponorkové nemoci nebo prostě protože je někdo z principu dement či “bitch” a jako bonus si v téhle tříměsíční sérii dokonce můžete taky zahrát jednu z hlavních či vedleších rolí. Pokud chcete nějakou velmi význačnou postavu co bude mít velmi dramatický epilog, doporučuju pálit po Ruskách případně být největší zdechloň pod sluncem a po večerech lít jak o dušu jedu za druhou, abyste ráno voněli jako po použití Old Spice Vodka edition.

Sranda

Asi ta nejdůležitější věc je, že je tady, alespoň většinu času, prostě sranda, když se sejde fajn koletiv lidí, tak máte zaručené, že se každý den najde nějaký ten nový vtípek a budete se mít čemu chlamat, je nutné si sice pořídit silný filtr na některé ostatní lidi, z kterých vám bude praskat žilka na čele a cukat biceps, ale tak je to asi všude, takže si holt nevyberete…Semotamo se tu uspořádá i párty a když jste člověk, co má v moci klíče od ledniček a veškerého jídla, zmrzliny a jiných pochutin, které nejsou nikým a ničím střeženy, život je pak prostě bomba…